Syndrom vyhoření ve sportu: když už to nejde
Extrémní přetrénování se podobá chronickému únavovému syndromu či depresi, a to jak mnoha fyzickými, tak i psychickými aspekty. Přečtěte si, proč někdy ti, kteří nejvíce dřeli, v rozhodujícím momentě selžou, a jak poznat, že se již pohybujeme na hranici přetrénování. Tvrdý trénink je potřeba, ale pozor na přetrénování se.| foto: Profimedia.cz Jedna z nejjednodušších a nejvýstižnějších teorií popisujících syndrom vyhoření zní: vyhořelý je ten, jehož kvůli dlouhodobě působícímu stresu či nepřiměřené zátěži nebaví činnosti, které ho dosud bavily. Je to stav psychického, fyzického, ale i emočního vyčerpání. Bývalý skokan na lyžích olympijský vítěz Svenn Hannawald šokoval v roce 2004 svět, když ukončil dráhu profesionálního sportovce s odůvodněním, že trpí syndromem vyhoření. Obdobný problém se připisuje i tehdejší tenisové superstar Andre Agassimu. Kdo četl nedávno vydanou autobiografickou knihu Scotta Jureka: Jez a běhej, vybaví si…